Krypta

Slovník > Stavba a její části

[Rozpracované heslo! Díky za pochopení.]

Stavební součást zejména kostelů, situovaná pod úrovní terénu. Krypty mohly mít různou funkci, ale především se jednalo o prostory k uložení ostatků významnějších osob, patronů kostela apod.

Ve středověku měly krypty velký význam jako místa uložení a také uctívání ostatků světců. (Stará Boleslav, kostel sv. Václava)

Tyto krypty byly obvykle přístupné věřícím, kteří zpravidla obcházeli významný hrob, umístěný tak, aby průchod kolem něj byl možný. Hrob měl často formu vyvýšené tumby.

Obecně se vžilo označování krypta i pro hrobky dalších významných osob, zejména patronů a podporovatelů kostelů.

Vstup do krypt-hrobek je obvykle umožňen otvorem v podlaze kostela, často krytým rozměrnou deskou vytesanou z pevného či drahocenného kamene (např. mramor v našich podmínkách poměrně vzácný), mnohdy s vyrytým či jinak reliéfně provedeným nápisem, erbovním znamením, vyobrazením postavy pohřbené osoby apod., svědčícím o pochované osobě (či osobách). Desky byly zhotovovány i z kovu (většinou bronz, později ojediněle i litina).

Takové hrobky byly většinou vykopány do podloží a obezděné, nakoře klenuté, nebo překryté kamennou deskou. Deska mohla tvořit strop hrobky, častěji však kryla schodiště a chodbičku vedoucí do hrobky.

Jako krypty byly po zřízení vstupu užívány i středověké kostnice, karnery, které většinou původně neměly vstup.

Krypty mohly mít i velký konstrukční význam, a to zvláště v případech, kdy kostel byl situován ve svažitém terénu a krypta tvořila podklad rovné podlahy kostelního prostoru.

Celý kostelní prostor mohl být rovněž nad kryptou vyvýšen nad okolní terén, přičemž krypta byla mírně zahloubená pod úroveň terénu. (Gotický kostel sv. Kříže ve Vratislavi - PL, novogotická schwarzenberská hrobka v Domaníně u Třeboně)